Krajina posedlá tmou,
do sedla zvou,
nutí mě vrátit se tam,
kde budu navěky .
Kde místo úsměvů tvých,
čeká jen řada snů zlých
a místo nás dvou,
krajina posedlá tmou.
Když západ v ti plál,
s tebou jsem naposled stál,
i když jsi čekala víc,
přijel jsem ti říct
že mám tě, na každej pád,
jedinou na rád,
a pak jsem zase jel dál
a západ v očích ti plál.
Proč jsem se vracel tak rád,
proč jsem měl touhu se smát,
když cestou řekli mi : Joe,
ta nebude tvou.
Že láska mizí jak dým,
to proklatě vím,
jedno však musím se ptát,
proč jsem se vracel tak rád.